Až otevřu svou hruď,
otevřu a nastavím
všemu, co kolem mě
mě leká
A zapomenu na úzkosti
a na strach.
A ze člověka se stane já,
ty a vše bude tak, jak bylo.
A i když k večeru ještě
mrholilo, dnes ať prší,
ať prší láska
a nit, ať nepopraská
už v mých ranách
a byť tak čistá,
přesto probodaná
je duše, má i tvá.
Ať prší, láska,
na všechny,
na nás dva.

„Až otevřu svou hruď“