Na té pavučině letí pavouk
zvolala s úžasem v očích
a teplým vánkem v hlase,
jsem starší, než jsem býval,
tak asi v poločase.
Tak asi
a přesto stále
oněmělý bývám
a v úžasu,
když oranžové listí
do vlasů
jí padá,
když rozespale šeptá,
mám tě ráda,
když se směje
a přes všechny mé beznaděje
se někdy směji.
A s díky za naději
jdu spát,
když rozespale šeptám,
mám tě rád.
„Babí léto“