Na té pavučině letí pavouk

zvolala s úžasem v očích

a teplým vánkem v hlase,

jsem starší, než jsem býval,

tak asi v poločase.

Tak asi

a přesto stále

oněmělý bývám

a v úžasu,

když oranžové listí

do vlasů

jí padá,

když rozespale šeptá,

mám tě ráda,

když se směje

a přes všechny mé beznaděje

se někdy směji.

A s díky za naději

jdu spát,

když rozespale šeptám,

mám tě rád.

„Babí léto“